Denny, milovník medu
Denny miluje med. Miluje ho v každé formě: tekutý, krystalizovaný, včelí. To poslední přídavné jméno není omyl autora. Je to tak schválně. Protože v dobách nedostatku medu koncentrovaného se Denny spokojí s lovením včel. Netuším, kolik taková včela může obsahovat medu, ale na pitbulí poměry je ho asi dostatečné množství, aby se vyplatila složitost lovu a sem tam nějaké žihadlo do tlamy.Denny leží pod růží a když se nějaká zblblá včela přimotá před její tlamu, tak je slyšet jenom klapnutí zubů. Najednou koukám - Denny podivným způsobem poskakuje po zahradě. Hlavu má nahoru, občas stojí na zadních, předními se odráží do vzduchu. Pak popoběhne, chvíli civí nad sebe a znovu poskakuje. Šla jsem se podívat blíž - ona honila nějakou stratosférickou včelu pohybující se v letové hladině nad jeden metr. Denny si normálně nevšímá dějů v těchto nadoblačných výšinách, ale mlsná huba jí donutila. Poslední výskok, klapnutí čelistí... A najednou Deniska hodila přední pracky podle těla, huba šla do mokré trávy a Denny odrážeje se zadníma nohama brázdila frňákem zelený travní oceán jak napůl potopený křižník. Ta stratosférická včela byla asi i stíhací, neboť Denny dostala žihadlo jako hrom. Když se touhle jízdou zbavila žihadla v tlamě, loupnula po mě okem a zmizela v boudě. Já se jí totiž chechtala a to bylo asi příliž ponižující. Za půl hodinky vylezla ven a přiklackovala se ke mě pro podrbání. Koukla jsem jí na tu její oteklou držku a povídám jí: 'Denny, ty jseš už dospělej pes. Proč děláš takovýhle blbiny?'
Pes na mě zíral a v očích se mu dalo číst: 'Víš pane, jak delikatesní chuť má taková včela? Nevíš??? Tak neraď!'
A šla si lehnout pod růžový keř. Co kdyby přilétla nějaká chuťovka...
Pes na mě zíral a v očích se mu dalo číst: 'Víš pane, jak delikatesní chuť má taková včela? Nevíš??? Tak neraď!'
A šla si lehnout pod růžový keř. Co kdyby přilétla nějaká chuťovka...