Ahoj lidičky, já v tom mám ted nejaky bordel a tak prosím všechny lidi ktery by chtely být SB a nejsou napsany tady v menu a nedostali diplom at se napisi sem, pod článek a co chteji na diplom. Moc se omlouvám ale mam v tom bordel !! :-) a taky se pozna jestli sem chodite :)
Červen 2008
SONP - červen-červenec - Přihláška + ostatní věci kolem
24. června 2008 v 12:15 | Matrona | Soutěž o nej psaJE tu SONP měsíců červen, červenec tj. - Soutěž o nejlepšího psa
Přihláška : posílejte na martina9929@centrum.cz
1. Tvoje přezdívka
2. Jméno pejska
3. Věk pejska
4. Rasa pejska
5. Něco o něm + co spolu děláte
6. Jeho fotka
7. Váš web - (Vašeho psa)
Pravidla soutěže:
1. K hlasování nesmíte nikoho nutit!! (nesmí být součástí bleskovek, apod. ) můžete si na blog dát jenom prosíka
2. Nepište sprosté komentáře
3. Fotka psa musí být Vaše dílo (a taky by to měl být Váš pes ,popřípadě Vašich příbuzných), pokud ne neberu za to zodpovědnost a s autorem si to vyřešte sami!!!
4. Fotka nesmí být nijak upravena !!!
↑↑↑↑↑↑↑ Pokud bude nějaké z těchto pravidel porušených jste vyřazeni ze soutěže
P.S o dalším kolu, vypadnutí apod. Vám nedávám vědět na blog, musíte to tu sami sledovat!!!!!
Co dostane vítěz?!:
Logo na blog se psí tématikou !!!
DIplom!!!
Odkaz na tomto blogu v menu do konce měsíce červenec !!!
Co dostane 2 , 3. Místo ?? :
Diplom + odkaz v článku !¨
Ostatní dostanou :
Diplom za účast
Počet soutěžících:
DOufám že co nejvíce, alespon 10 .... ale uvidíme!! - soutěž začne až Vás bude hodně...
Diplomek od Pincherky - SB
23. června 2008 v 19:07 | Matrona - Ridžbečka | Od vás pro měDiplomek od Pincherky

4. SB - Pincherka
23. června 2008 v 19:02 | Matrona | Moje SB , Chceš spřátelitMůj 4. Spřátelený Blog
Najdete ho Zde
Je to pinčí ráj ale jsou tam i soutěže apod.
a diplomek:

Doufám že se líbí =)
Pes, který měl zemřít
22. června 2008 v 20:05 | Matrona | psí příběhyNarodila se v chovatelské stanici Černý havran 13. října 1997. První dva měsíce prožila jako šťastné opečovávané štěně. Neměla však štěstí na nové majitele. O této části jejího života toho mnoho nevíme a už asi ani nezjistíme. Jisté však je, že v roce 2003 ji osud přivedl do psího útulku ve Smiřicích. Smutnou, opuštěnou a nemocnou. Déle než dva roky strádala ve zdejším kotci. S nekvalitním krmením a prakticky nulovou veterinární péčí chátrala stále víc. Až jednoho dne nad ní vyřkli ortel. Stal se z ní pes, který měl zemřít.
A pak se objevil anděl. Tento bohem i lidmi zapomenutý útulek našla Dejavu - strážný anděl všech opuštěných pejsků - a přijela, aby zdejší obyvatele nafotila a zveřejnila na internetu. Smutný příběh Braisy se tak ocitl na očím veřejnosti. Ve chvíli, kdy jsem ho četla jsem věděla - je moje.
Neváhala jsem ani chvilinku a nejbližší neděli vyrazila pro ni. Poznali jsme se hned jak jsem prošla branou útulku. Od první minuty byla moje a já její. Dřív než jsem došla k jejímu kotci byla připravena na cestu do nového domova. Zbývalo jen představit ji Hessit a Belle, které čekali v autě a mohlo se vyrazit domů. Když jsme po čtyřech hodinách jízdy vystupovali před barákem z auta byla smečka dokonale sžitá a nikdo by nepoznal, že Braisy není naše odjakživa. Málem ani já už jsem si to neuvědomovala.
Hned v pondělí nás čekala první z dlouhé řady návštěv u veterináře. A zde pomalu vyplouvají na povrch všechny Braisyniny nemoci. Pyodermie, poškození kolenního kloubu, dysplazie, gangréna v ráně na zadní noze a spousta dalších. Začíná dlouhodobá léčba antibiotiky. Co tři dny se opakující koupele (ty Braisy obzvlášť nenávidí). Kvalitní krmení. Všechno dohromady doplněné láskou a péčí začíná nést své ovoce. Braisynka pomalu přibývá na váze a vrací se jí chuť do života. Těší se na procházky a s velkou radostí se na nich seznamuje s novým životem. Očichává všechny psí značky, honí se s Hessinkou, přetahuje se o vodítka s Bellary a aportuje míčky. Sleduje kachny na potoce i projíždějící vlak a prohání za plotem kamaráda Rexe.
Pes,který měl zemřít mi teď leží u nohou a blaženě poštěkává.Asi se jí něco zdá
zdroj: www.sweetcorso.estranky.cz
A pak se objevil anděl. Tento bohem i lidmi zapomenutý útulek našla Dejavu - strážný anděl všech opuštěných pejsků - a přijela, aby zdejší obyvatele nafotila a zveřejnila na internetu. Smutný příběh Braisy se tak ocitl na očím veřejnosti. Ve chvíli, kdy jsem ho četla jsem věděla - je moje.
Neváhala jsem ani chvilinku a nejbližší neděli vyrazila pro ni. Poznali jsme se hned jak jsem prošla branou útulku. Od první minuty byla moje a já její. Dřív než jsem došla k jejímu kotci byla připravena na cestu do nového domova. Zbývalo jen představit ji Hessit a Belle, které čekali v autě a mohlo se vyrazit domů. Když jsme po čtyřech hodinách jízdy vystupovali před barákem z auta byla smečka dokonale sžitá a nikdo by nepoznal, že Braisy není naše odjakživa. Málem ani já už jsem si to neuvědomovala.
Hned v pondělí nás čekala první z dlouhé řady návštěv u veterináře. A zde pomalu vyplouvají na povrch všechny Braisyniny nemoci. Pyodermie, poškození kolenního kloubu, dysplazie, gangréna v ráně na zadní noze a spousta dalších. Začíná dlouhodobá léčba antibiotiky. Co tři dny se opakující koupele (ty Braisy obzvlášť nenávidí). Kvalitní krmení. Všechno dohromady doplněné láskou a péčí začíná nést své ovoce. Braisynka pomalu přibývá na váze a vrací se jí chuť do života. Těší se na procházky a s velkou radostí se na nich seznamuje s novým životem. Očichává všechny psí značky, honí se s Hessinkou, přetahuje se o vodítka s Bellary a aportuje míčky. Sleduje kachny na potoce i projíždějící vlak a prohání za plotem kamaráda Rexe.
Pes,který měl zemřít mi teď leží u nohou a blaženě poštěkává.Asi se jí něco zdá
zdroj: www.sweetcorso.estranky.cz
Pes Ferda
22. června 2008 v 20:05 | Matrona | psí příběhyLenka Šiková
Bydlel jsem spokojeně se svou paničkou, fenkou Dášou a jejím synem Alíkem. Panička byla už starší nemocná, ale měla nás všechny ráda, starala se o nás, jak nejlépe uměla. Já, Dáša i Alík jsme měli své teplé pelíšky a každý den plnou misku. K mojí paničce docházela paní pečovatelka a pomáhala jí se vším.
Jak plynuly roky, panička na tom byla zdravotně hůře a hůře. Nemohla se o nás dále starat. Jednoho dne nás paní pečovatelka naložila do auta. Nikdy jsme v autě nejeli, nikdy jsme nebyli ani venku. Byl to pro všechny tři velký šok a zažívali jsme velký strach. Nejvíce jsem se bál já. Strachy jsem se počůral. Paní pečovatelka hubovala, ale tolik jsem se bál a nedokázal jsem to překonat. Bála se Dáša i Alík, ale já asi nejvíce. Byli jsme najednou bez milované paničky a někam nás vezou. Nevíme, co nás čeká.
Vyložili nás u stavení, které bylo plné štěkajících psů. Útulek. Pečovatelka odjela a my zůstali. Ten strach byl nepopsatelný. Paní, která tu je, neznáme. My vlastně neznáme žádné lidi, kromě paní pečovatelky a naší paničky. Moc se bojím. Dala nám obojek, připnula vodítko. Takové věci neznáme. Bojím se, co se mnou bude. Raději si lehnu. Ta nová paní popotahuje za vodítko a něco mi říká. Nevím, co chce, tohle neznám. Zase jsem se počůral. Tak takhle to nepůjde, řekla ta nová teta. Vzala nás jednoho po druhém do náruče a odnesla do kotce. Nelíbí se mi tu, je tu jen sláma, bouda a starý gauč. Rychle zalezu do té boudy a musím usnout, snad se z toho hrozného snu probudím a budeme zase všichni u své paničky.

Denny, milovník medu
22. června 2008 v 20:02 | Matrona | psí příběhyDenny, milovník medu
Denny miluje med. Miluje ho v každé formě: tekutý, krystalizovaný, včelí. To poslední přídavné jméno není omyl autora. Je to tak schválně. Protože v dobách nedostatku medu koncentrovaného se Denny spokojí s lovením včel. Netuším, kolik taková včela může obsahovat medu, ale na pitbulí poměry je ho asi dostatečné množství, aby se vyplatila složitost lovu a sem tam nějaké žihadlo do tlamy.Denny leží pod růží a když se nějaká zblblá včela přimotá před její tlamu, tak je slyšet jenom klapnutí zubů. Najednou koukám - Denny podivným způsobem poskakuje po zahradě. Hlavu má nahoru, občas stojí na zadních, předními se odráží do vzduchu. Pak popoběhne, chvíli civí nad sebe a znovu poskakuje. Šla jsem se podívat blíž - ona honila nějakou stratosférickou včelu pohybující se v letové hladině nad jeden metr. Denny si normálně nevšímá dějů v těchto nadoblačných výšinách, ale mlsná huba jí donutila. Poslední výskok, klapnutí čelistí... A najednou Deniska hodila přední pracky podle těla, huba šla do mokré trávy a Denny odrážeje se zadníma nohama brázdila frňákem zelený travní oceán jak napůl potopený křižník. Ta stratosférická včela byla asi i stíhací, neboť Denny dostala žihadlo jako hrom. Když se touhle jízdou zbavila žihadla v tlamě, loupnula po mě okem a zmizela v boudě. Já se jí totiž chechtala a to bylo asi příliž ponižující. Za půl hodinky vylezla ven a přiklackovala se ke mě pro podrbání. Koukla jsem jí na tu její oteklou držku a povídám jí: 'Denny, ty jseš už dospělej pes. Proč děláš takovýhle blbiny?'
Pes na mě zíral a v očích se mu dalo číst: 'Víš pane, jak delikatesní chuť má taková včela? Nevíš??? Tak neraď!'
A šla si lehnout pod růžový keř. Co kdyby přilétla nějaká chuťovka...
Pes na mě zíral a v očích se mu dalo číst: 'Víš pane, jak delikatesní chuť má taková včela? Nevíš??? Tak neraď!'
A šla si lehnout pod růžový keř. Co kdyby přilétla nějaká chuťovka...
Saarlosův vlčák (Saarloos Wolfhond)
22. června 2008 v 20:01 | Matrona | Plemena od SSaarlosův vlčák (Saarloos Wolfhond)
Pohyblivý, silný pes, podobný svému divokému předkovi.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Saarloos Wolfhound
PŮVOD:
V minulosti bylo učiněno mnoho pokusů zkřížit domácí plemena psů s vlky, podařilo se to však až nizozemskému chovateli Leendertovi Saarloosovi. K získání nového plemene křížil od roku 1930 vlky, chované v zoologické zahradě, s německými ovčáky. První výsledky byly neuspokojivé, ale cestou důsledné selekce Saarloos dosáhl svého cíle. Plemeno však bylo uznáno "Holandským klubem chovatelů psů" až po smrti svého zakladatele roku 1975.
Kdy začít s výcvikem
22. června 2008 v 19:58 | Matrona | Výchova a výcvikZákladní výcvik můžete začít ihned po odběru štěněte, současně s výchovou k čistotě. Štěňata však nevydrží být dlouho soustředěná, proto by doba cvičení měla být zpočátku asi 10 minut. Ke cvičení zvolte klidné místo, kde nebudete nikým rušeni. Cvičení musí být pro štěně zábavné, mělo by probíhat formou hry. Výcvik můžete provádět i u staršího psa, pokud si jej pořídíte, výcvik však bude probíhat pomaleji a bude zapotřebí větší trpělivosti. Vždy však začněte psa cvičit od okamžiku, kdy si jej přivezete domů.
Přivykání na obojek a vodítko
22. června 2008 v 19:57 | Matrona | štěňataPřivykat štěně na obojek a vodítko začněte v době, kdy už je přizpůsobené životu v novém domově. První nasazení obojku nesmí být spojeno se žádným stresem, nasaďte ho štěněti, když čeká na něco příjemného. Poprvé můžete štěněti obojek nasadit například v době hry, a nechat mu ho jen pár minut. Pokud se pes snaží obojku zbavit, pokuste se ho zabavit tak, aby si obojku přestal všímat. Pokud však i nadále hru i vás ignoruje, obojek sundejte a s odstupem času pokus opakujte. Pokud se vám však podaří psa zabavit tak, že se přestane pokoušet obojek sundávat, ihned ho pochvalte a odměňte. Několikaminutové nasazování obojku opakujte v době hry či krmení několik dní, potom si štěně na obojek zvykne. Protože štěně roste velmi rychle, je nutné obojek často kontrolovat, aby neškrtil.
Poté, co si štěně zvykne na obojek, můžete je začít zvykat na vodítko. Všechny tyto úkony můžete provádět i doma, není nutné přivykat psa na vodítko při procházce. Ze začátku lze použít místo vodítka i kousek provázku, který přivážete na obojek. Vodítko nebo provázek poprvé připněte štěněti opět při hře a nechte jej, aby ho za sebou tahalo. Vodítko štěně při běhání mírně brzdí, ale na tento pocit si pes brzy navykne. Zpočátku se občas pokuste konec vodítka zvednout ze země, ale zůstaňte přitom v klidu stát. Pokud štěně akceptuje, že vodítko mu brání v pohybu od vás, pochvalte je a odměňte pamlskem. Potom můžete vodítko odepnout.
Poté, co si štěně zvykne na obojek, můžete je začít zvykat na vodítko. Všechny tyto úkony můžete provádět i doma, není nutné přivykat psa na vodítko při procházce. Ze začátku lze použít místo vodítka i kousek provázku, který přivážete na obojek. Vodítko nebo provázek poprvé připněte štěněti opět při hře a nechte jej, aby ho za sebou tahalo. Vodítko štěně při běhání mírně brzdí, ale na tento pocit si pes brzy navykne. Zpočátku se občas pokuste konec vodítka zvednout ze země, ale zůstaňte přitom v klidu stát. Pokud štěně akceptuje, že vodítko mu brání v pohybu od vás, pochvalte je a odměňte pamlskem. Potom můžete vodítko odepnout.
Zdroj:psijsoutady.blog.cz
Oko
22. června 2008 v 19:56 | Matrona | psí anatomieOko psa je složeno ze tří vrstev. První je bělima (je bílá a neprůhledná, na přední straně oka přechází v rohovku, pružnou a průhlednou vrstvu). Druhá je cévnatka (vrstva protkaná velkým množstvím krevních cévek, přechází v duhovku, která má ve svém středu otvor - zornici). Třetí vrstva - sítnice je vnitřní vrstva protkaná sítí nervů a nervových zakončení - čípků a tyčinek.
Duhovka je kruhový sval, který reguluje množství procházejícího světla do oka, za ní uložené řasnaté tělísko drží čočku a uvádí ji do pohybu. Tím je dána možnost zaostřování obrazu na sítnici.
Sítnice je světločivná vrstva skládající se z čípků a tyčinek. Tyčinky reagují i na velmi slabé zdroje světla a rozlišují pouze černou a bílou barvu. Čípky jsou méně citlivé, jsou schopné reagovat pouze na silný zdroj světla a rozlišují barvy. U psa tvoří čípky jen asi 5 procent světločivných buněk. Z toho se usuzuje na pravděpodobnou barvoslepost psa. Oční víčka tvoří ochranu oka před poškozením. Pod horním víčkem je slzná žláza, jejíž sekret je vylučován do vnějšího očního koutku a udržuje tak rohovku neustále vlhkou a pružnou. Slzy jsou odváděny pomocí slzných kanálků z vnitřního očního koutku do slzného kanálu, který pak ústí v přední části nosní dutiny (pro každé oko zvlášť). Vyloučený sekret pak zvlhčuje nosní sliznici.
Oční řasy horního a dolního víčka mohou být při některých poruchách (vchlípení či vychlípení) příčinou dlouhodobého dráždění rohovky a následně s tím spojených zdravotních komplikací. V takových případech je nutné vyhledat veterinárního lékaře, který provede chirurgickou korekci daného víčka.
Ve vnitřním koutku oka psů se nalézá blanitý útvar - tzv. třetí oční víčko neboli mžurka. Má za úkol odstraňovat z oka případná drobná cizí tělesa (prach, písek). Za normálních okolností je poměrně nenápadná a dojde-li k jejímu náhlému zvýraznění či zbytnění, je to téměř vždy příznak onemocnění, bolestivosti nebo podráždění oka.
Duhovka je kruhový sval, který reguluje množství procházejícího světla do oka, za ní uložené řasnaté tělísko drží čočku a uvádí ji do pohybu. Tím je dána možnost zaostřování obrazu na sítnici.
Sítnice je světločivná vrstva skládající se z čípků a tyčinek. Tyčinky reagují i na velmi slabé zdroje světla a rozlišují pouze černou a bílou barvu. Čípky jsou méně citlivé, jsou schopné reagovat pouze na silný zdroj světla a rozlišují barvy. U psa tvoří čípky jen asi 5 procent světločivných buněk. Z toho se usuzuje na pravděpodobnou barvoslepost psa. Oční víčka tvoří ochranu oka před poškozením. Pod horním víčkem je slzná žláza, jejíž sekret je vylučován do vnějšího očního koutku a udržuje tak rohovku neustále vlhkou a pružnou. Slzy jsou odváděny pomocí slzných kanálků z vnitřního očního koutku do slzného kanálu, který pak ústí v přední části nosní dutiny (pro každé oko zvlášť). Vyloučený sekret pak zvlhčuje nosní sliznici.
Oční řasy horního a dolního víčka mohou být při některých poruchách (vchlípení či vychlípení) příčinou dlouhodobého dráždění rohovky a následně s tím spojených zdravotních komplikací. V takových případech je nutné vyhledat veterinárního lékaře, který provede chirurgickou korekci daného víčka.
Ve vnitřním koutku oka psů se nalézá blanitý útvar - tzv. třetí oční víčko neboli mžurka. Má za úkol odstraňovat z oka případná drobná cizí tělesa (prach, písek). Za normálních okolností je poměrně nenápadná a dojde-li k jejímu náhlému zvýraznění či zbytnění, je to téměř vždy příznak onemocnění, bolestivosti nebo podráždění oka.
Lebka
22. června 2008 v 19:56 | Matrona | psí anatomiePodle utváření lebky rozeznáváme tři základní typy psů. Jsou to psi dlouholebeční (kolie, dobrman, chrt aj.), krátkolebeční (mops, pekingský palácový psík aj.) a středolebeční (všichni ostatní psi patřící mimo uvedené dva krajní typy). Hlavní funkcí lebky je pevně chránit mozek, který je uložen v dutině lebeční, a dále ústrojí zrakové a sluchové.
Nedílnou součástí lebky jsou i horní a spodní čelist s mohutnými čelistními svaly, které dokážou vyvinout skus o síle až 165 kg (člověk 20 až 30 kg). V čelistech je zasazen i mohutný chrup, uzpůsobený masožravému způsobu života. Každý pes by měl mít níže uvedený počet zubů trvalého chrupu na jedné straně horní i dolní čelisti. Horní čelist: 3 řezáky, 1 špičák, 4 třenové zuby, 2 stoličky. Dolní čelist: 3 řezáky, 1 špičák, 4 třenové zuby, 3 stoličky.
Nedílnou součástí lebky jsou i horní a spodní čelist s mohutnými čelistními svaly, které dokážou vyvinout skus o síle až 165 kg (člověk 20 až 30 kg). V čelistech je zasazen i mohutný chrup, uzpůsobený masožravému způsobu života. Každý pes by měl mít níže uvedený počet zubů trvalého chrupu na jedné straně horní i dolní čelisti. Horní čelist: 3 řezáky, 1 špičák, 4 třenové zuby, 2 stoličky. Dolní čelist: 3 řezáky, 1 špičák, 4 třenové zuby, 3 stoličky.
Agresivita u psů-2.část
22. června 2008 v 19:55 | Matrona | Psí chováníAgresivita lovecká
Pokud pes honí pobíhající kočky, slepice, husy či kačeny, nejedná se o žádný projev agresivity. Jde pouze o zcela přirozený lovecký pud, který je u každého plemene i konkrétního jedince jinak silný. I když si pes zvykne doma na drůbež, může mimo svůj dvorek k honění cizích slepic docházet. Rovněž tak pes může zcela bez problému začlenit do své smečky domácí kočku, ale honit nebo zakusovat kočky cizí.
Někdy takový pes zaměří svou loveckou agresivitu i na člověka. Stává se to tehdy, když se člověk pohybuje jinak, než je pes běžně zvyklý. Někteří psi nemohou odolat běžcům, lyžařům a cyklistům, jiné dráždí nepravidelný a nekoordinovaný pohyb opilců, postižených lidí nebo nemotorný pohyb dětí a jsou i vášniví lovci, kteří se zaměřují na motorky a automobily. Lovecká agresivita psů vůči malým dětem je velmi nebezpečná, pes zaútočí náhle, razantně a bez varování. Je proto zapotřebí mít na paměti, že pes je především šelma a dítě nikdy nechat o samotě, případně takového psa nepouštět nikdy na volno v místech, kde se dítě může vyskytovat.
Zvládání loveckých pudů je někdy velice obtížné, proto takové projevy musíme u psa zbrzdit jako kterékoliv jiné nežádoucí chování zákazovým povelem, případně vycukáním na vodítku a nedovolit mu ani jako štěňátku honit havrany a kočky po parku a rozvíjet tak jeho loveckou vášeň, pokud pes nebude cvičen pro lov - a i takový pes musí být odvolatelný od zvěře. Proto dalším nezbytným cvikem je nacvičit přivolání za každé situace, včetně přivolání psa od háravé fenky a zvěře a pokud se toto nenaučí, nepouštět ho na volno tam, kde hrozí střet se zvěří. Jeho vášeň by ho snadno mohla stát život.
Se psem nacvičujeme poslušnost nejprve na místech, kde se takové lákavé podněty nevyskytují, postupně se přibližujeme a navštěvujeme místa s výskytem a poslušnost procvičujeme tak, aby takové podněty psu zevšedněly a poslouchal i v jejich blízkosti.
Agresivita vůči ostatním psům
Nejčastější příčinou bývá nulová nebo nedostatečná socializace psa ve štěněcím věku, kdy neměl dostatek kontaktů a ostatními psy. Často hraje roli i nedostatečný respekt ke vlastnímu pánovi, chyby ve výchově a někdy i genetické vlivy, kdy záměrným šlechtěním byla bojechtivost ve psech posilována. Typickou výchovnou chybou majitelů zejména malých pejsků je, pokud nechají své psy vyprovokovat konflikt či projevit se vůči druhému psovi agresivně a pak utéci do bezpečí pánovy náruče, kde je často ještě čeká odměna v podobě hýčkání a chlácholení. Takový pes je nejen zdrojem četných problémů s ostatními pejskaři a jejich miláčky, ale také často končí zakousnutím jiným psem, kdy se již nestačí spasit do ochraňující pánovy náruče a sklidí adekvátní agresivní reakci na svůj útok od silnějšího psa.
Psovi je třeba psovi umožnit seznamování s ostatními psy. Ideální je možnost venčení se skupinkou pejsků nebo psí školka či cvičiště, kde zkušený výcvikář umožní vzájemné seznamování psů tak, aby nedošlo ke zranění psa ani člověka. Během několika návštěv si pes na cvičáku své místo najde. Jen častým stykem s ostatními psy se pes učí jak se mezi nimi správně chovat.
Procvičujte poslušnost opět na místech, kde psi nejsou a pak postupně v menší a menší vzdálenosti od psů, optimální jsou psi za plotem. Při agresi psa nikdy neutěšujte, trest za nežádoucí agresivní chování musí být takový, aby okamžitě přerušit takové chování (lepší než okřiknutí je trhnutí vodítkem a nepříjemný zvuk - využijte například plechovku s mincemi či hřebíky nebo silnou houkačku).
Patofyziologická agresivita
Pokud se v chování doposud klidného a normálně reagujícího psa projeví náhlá změna chování bez příčiny v souvislosti s nějakou změnou prostředí, vždy necháme psa vyšetřit. Příčinou mohou být poranění, nejrůznější choroby, otrava, degenerativní změny aj.
Zdroj:muj-pes.cz






=) ... to je gud :-)





