Je to již téměř 25 let, co se ve světě kynologie objevil nový fenomén zvaný agility. Na konci sedmdesátých let, v té době ještě jako zábava pro diváky při výstavách, začali poprvé psovodi se svými čtyřnohými přáteli překonávat překážky, které více méně v podobné formě známe dodnes. Leccos se od té doby změnilo, ale ideál a duch agility stále přežívá. Ba co víc, stává se jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících kynologických sportů
V Preambuli Řádu agility České republiky je agility definována jako výchovná i zábavná činnost psovoda se psem (oba tvoří jeden tým). Podle nároků na výkon lze agility provozovat jako rekreační hru i jako vrcholový sport. Je určena pro psy všech plemen a psovody všech věkových kategorií. Pes bez vodítka a obojku překonává na povel psovoda různé překážky se zvláštním důrazem na úzký a přátelský kontakt se psovodem a radost z pohybu. Ze strany psovoda vyžaduje agility rychlé reakce, promyšlené vedení psa i sportovní výkon při běhu se psem. Psu a psovodu by agility měla přinášet radost a prohlubovat jejich partnerský vtah.
"Agility, jak to anglický výraz již sám říká, sází na obratnost, kondici a rychlou reakci: není zde důležité jenom trénované tělo, ale i to, co je v hlavě. Pes a majitel by si měli slepě důvěřovat, aby bezchybně a perfektně zvládli parkur, který má nejméně 12 a nejvýše 20 překážek. Jsou zde skokové překážky, zeď, stůl, kruh, pevné (rourové) tunely a látkový tunel, kladina, skok daleký a houpačka, slalom a šikmá stěna (áčko). Každá představuje rozdílné požadavky na umění psa a souhru mezi ním a jeho partnerem. Vedle času je podstatné pokud možno co nejpřesnější zvládnutí překážek." (Ludwig, 2002)